úterý 11. prosince 2012

Advent - čas modlitby, naděje a radosti




Adventní pohádka








     Martin byl prostý švec, který bydlel v jedné malé horské vesnici. Žil tam sám. Již před mnoha léty ovdověl a jeho děti odešly do města za prací.
Každý večer si před spaním četl před krbem z evangelia. Jedné noci se polekaně probudil. Jasně slyšel hlas, který mu říkal: "Martine, zítra se na tebe přijde podívat Pán Bůh". Vstal, ale v domě ani venku nikdo nebyl. Jakpak taky, v takové studené noci ...

      Ráno brzy vstal a pozametl a poklidil ve své ševcovské dílně. Pro Pána Boha mělo být přeci všechno v nejlepším pořádku. A hned se pustil do práce. Sedl si pěkně k oknu, aby viděl každého, kdo projde kolem. Po chvíli spatřil bosého vandráka v hadrech. Dojat se hned zvedl a pozval ho dál, aby se na chvilenku ohřál u ohně. Dal mu hrnek teplého mléka a na cestu mu nachystal do rance chleba, sýr a ovoce, a podaroval ho také párem bot. Pokračoval už nějakou chvíli v práci,  když tu najednou uviděl jít kolem mladou vdovu s děťátkem, oba promrzlí až na kost. Také je pozval k sobě domů. A protože už bylo poledne, usadil je ke stolu a vytáhl svou sváteční mísu na polévku, kterou měl nachystanou pro případ, že by se chtěl Pán Bůh zdržet na oběd. Pak se šel ještě podívat po kabátu své ženy a také po nějakém po dětech a dal je vdově a jejímu malému, aby jim nebyla zima. 

    Uběhlo už celé odpoledne a Martin posmutněl, protože Pán Bůh se stále neobjevoval. Náhle někdo zazvonil. Martin se natěšeně otočil v domnění, že je to Pán Bůh. Dveře se  rozlétly a dovnitř se vpotácel vesnický opilec. "No ten mi tu ještě tak scházel! Jestli zrovna nynčko přijde Pán Bůh...", řekl si švec. "Mám žízeň!", vyrazil ze sebe opilec. A tak ho Martin posadil ke stolu, dal mu džbán vody a postavil před něj talíř se zbytkem polévky od poledna. Když opilec odešel, bylo už pozdě v noci. Martin byl velmi smutný. Pán Bůh nepřišel. Posadil k ohništi, vzal do ruky evangelium, jen tak nazdařbůh ho otevřel a četl:
"Protože jsem měl hlad a dal jsi mi najíst, měl jsem žízeň a dal jsi mi napít, byl jsem nahý a oblékl jsi mě... Cokoliv jsi udělal pro jednoho z mých nejmenších, mně jsi udělal..."   


       Chudáku ševci se rozzářila tvář. Tak přeci ho Pán Bůh navštívil! A ne jen jednou, ale rovnou třikrát! Té noci usínal Martin s pocitem, že je tím nejšťastnějším člověkem na světě..."



      odkaz na originální verzi ve španělštině