neděle 10. března 2013

VĚŘIT V LÁSKU




Caravaggio, Josef a anděl
Detail "Odpočinku na útěku do Egypta" (1596-1597)
Museum Doria Pamphilj (Řím)


Věřit v lásku
- to je poselství Benedikta XVI. pro poslední postní dobu jeho pontifikátu. Poselství, které má pro mnohé hořko-sladkou příchuť. Všem, kteří sledovali zblízka papežovy kroky, je jasné, že víra v lásku charakterizovala celý jeho pontifikát.   

Poselství o tom, že Bůh je láska, začal Benedikt XVI. hlásat novým způsobem již ve své první encyklice. Ohromil tím nejen křesťany, ale i nekřesťany. Toto ústřední poselství začalo později v jeho promluvách a spisech nabírat na síle, jako v sonátě, ve které se sice opakuje jeden hlavní námět, v průběhu partitury je však stále intenzivněji obohacován.

Právě proto, že on sám v lásku věřil, dokázal tak posílit jednotu a víru křesťanů, a více otevřít svět a nás všechny Bohu a lásce.

Mnozí namítnou, že je to těžké. Vždyť slovo láska je tolikrát zneužíváno a má tak malou, pokud vůbec nějakou, účast na činnostech, které nesou její jméno. Avšak v křesťanství je láska syntézou, plodem, životem a důkazem víry. Proto nás papež vybízí, abychom i přes obtíže doopravdy věřili v lásku, neboť, jak uvádí ve svém poselství, "víra v lásku lásku plodí."

Víra je odpovědí na Boží lásku

Poselství pro tuto postní dobu má čtyři body. V prvním bodě se vysvětluje, že víra je odpovědí na Boží lásku (srov. 1 Jan 4, 16). Odpovědí - říká Benedikt XVI. -, která je z naší strany odpovědí víry a zároveň i lásky. Zapojuje současně rozum, vůli i cit. Není jen jedním izolovaným "úkonem", ale procesem, který nikdy nemůžeme pokládat za dokončený (srov. Bůh je láska, č. 1 a 17). Zahrnuje v sobě  lásku k bližnímu, která následně "není jen nějakým vnějším, tak řečeno zvenčí vnuceným nařízením."Je světlem a podnětem k jednání (srov. tamtéž, č. 39). Z toho jasně vyplývá, že "základním křesťanským postojem je právě láska, která stojí na víře a vírou je utvářena (tamtéž, č. 7)."

Láska je život ve víře

Druhý bod hovoří o tom, že jestliže je víra odpovědí na Boží lásku, pak tato odpověď na víře stojí a nabývá její podobu, kterou nazýváme láska. Láska je "život ve víře". Existence, která, jak jsme již viděli, je osvícená, smysluplná, naplněná úžasem a vděčností, přeměňující se v čin.

V jaký čin? Nejde o to, odvážně se snažit napodobovat Boží velkorysost tím, že věci běžného života, jako je péče o rodinu, práci, sociální vztahy apod., budeme zastávat podle principu "stále větší obtížnosti", ale spíše o to, že přijmeme lásku, která způsobí, že budeme žít novým způsobem (srov. Gal 2, 20).


Takto to vyjadřuje Svatý otec: "Otevřít se jeho lásce znamená dovolit, aby v nás žil a my tak milovali s ním, v něm a jako on; pouze tehdy bude naše víra jednat skutečně z lásky (Ga 5, 6) a on v nás bude přebývat (srov. 1 Jan 4, 12)." Tak nalezneme vztah mezi vírou, láskou a pravdou. Láska znamená kráčet v pravdě víry, uvádět ji ve skutek a činit ji plodnou.

Víra a láska jsou nerozdělitelné

Je vidět - třetí bod -, že víra a láska jsou v opravdovém křesťanském životě nerozlučně spjaté. Není víry bez skutků, protože skutky jsou jejími plody. Neexistují skutky lásky, které by činily víru zbytečnou. Benedikt XVI. je toho názoru, že "pro zdravý duchovní život je třeba vyhýbat se jak fideismu, tak morálnímu aktivismu". Kristova zvěst vede skrze lásku k podpoře plného rozvoje lidstva jako celku a každého člověka zvlášť.
  
A co s tím má společného postní doba? "Postní doba - píše Svatý otec -, nás svými tradičními pokyny pro křesťanský život zve právě k tomu, abychom živili víru skrze pozornější a delší naslouchání Božímu slovu a skrze účast na svátostech, a rostli v lásce - k Bohu a k bližnímu -, skrze konkrétní pokyny pro půst, pokání a milodary."
    

Přednost víry, prvenství lásky

Čtvrtý a poslední bod končí uznáním přednosti víry a prvenství lásky. Skrze víru hledíme do budoucnosti a s nadějí důvěřujeme ve vítězství lásky. Skrze lásku nás Duch svatý činí účastnými na Ježíšově lásce  k Otci a ke všem jeho bratřím a sestrám. "Víra - říká papež -, předchází lásku, opravdově se však projevuje pouze tehdy, pokud vrcholí v lásce." Jen tak dosáhne pravdy.
   
Projev víry uvedené v život a naplněné láskou, to je rozhodnutí, které s odvahou a prostotou učinil Benedikt XVI., když se vzdal svého úřadu. Hledí do budoucnosti s nadějí, aniž by se pokládal za nenahraditelného; to proto, že ví, jak již vícekrát řekl, že církev je Boží a ne naše. A proto se modlí za svého nástupce, kterého Duch svatý jistě najde.

Taková je cesta, kterou nám ukazuje postní doba a takové je také pozvání papežovo, který mu dodal vážnosti svým vlastním jednáním: znovuoživit víru v Krista, abychom mohli mít účast na jeho lásce. To pro křesťana znamená "věřit v lásku."