pátek 22. března 2013

Zodpovědnost výchovy a sdělovacích prostředků


 

Před necelým rokem kardinál Jorge Mario Bergoglio jako arcibiskup Buenos Aires uvedl, že vychovávat znamená "vést k harmonii" postavené na základě hranic a na naději v horizonty. Již jako papež František řekl, že jsme všichni povoláni k hlásání pravdy, dobra a krásy.

Výchova je úkolem všech 


II. vatikánský koncil říká:  "Je věcí celého Božího lidu (...) s pomocí Ducha svatého poslouchat, chápat a vykládat, co všechno naše doba říká, a ve světle Božího slova to posuzovat, aby se mohla zjevená pravda stále hlouběji chápat, lépe poznávat a přiměřeněji podávat." (Past. konst.      Gaudium et Spes, 44).


Výchovné oblasti a naléhavost výchovy


Podle koncilu se ti, kteří se věnují výchově, mají starat také o formaci lidské osoby vzhledem k jejímu poslednímu konci a k dobru společnosti, za kterou mladí lidé v budoucnosti převezmou zodpovědnost (srov. Deklarace o křesťanské výchově, Gravissimum educationis, č. 1). Tato výchovná úloha je skutečným povoláním, které vyžaduje zvláštní dary a přípravu, a neustálou ochotu k obnově a přizpůsobení (srov. č. 5).

Po II. vatikánském koncilu se naléhavá potřeba výchovy stala ještě zřejmější. Ve své třetí encyklice Caritatis in veritate (2009) Benedikt XVI. zdůrazňuje:
"Slovem "vzdělání" se nemíní jenom školní výuka nebo odborný výcvik - což jsou oba jistě důležité faktory rozvoje -, ale úplná formace osoby. V této souvislosti je třeba zdůraznit jeden problematický aspekt: Aby se mohlo vzdělávat, je třeba vědět, co je lidská osoba, je třeba znát její přirozenost" (č. 61).

A v souvislosti s aktuálním kontextem relativismu dodal: "Šíří-li se relativistické chápání lidské přirozenosti, staví to vzdělání, zvlášť mravní výchovu, před vážné problémy: vznikají tak škody v univerzálním rozsahu. Když se ustupuje tomuto druhu relativismu, všichni se stávají chudšími, což má negativní následky i na účinnost pomoci nejpotřebnějším národům. Tyto národy nepotřebují jen ekonomické nebo technické prostředky, ale i pedagogické metody a prostředky, pomáhající v jejich plné realizaci" (Tamtéž).

Výchova ve víře


Na základě této prvořadé naléhavosti, kterou bychom mohli nazvat antropologickou a etickou výchovou pro všechny, je naléhavá výchova ve víře. Tato výchova přísluší křesťanským rodinám a farnostem spolu s dalšími církevními aktivitami (katecheze), rovněž školám (zvláště křesťansky orientovaným) a v míře, v níž lze zaručit svobodu a kvalitu této výchovy pak i státu (náboženská školní výchova). Výchova se má zabývat  křesťanskou vírou, jako  propuesta de sentido de la vida , včetně toho, co ovlivňuje vztah mezi vírou a rozumem v různých oblastech vědění, a rovněž společenským a veřejným dopadem víry.

Náboženství se má na školách vyučovat se stejnou profesionální kompetencí (a nezbytnou způsobilostí vychovatelů), se stejným požadavkem na systematičnost a preciznost, jako je tomu u všech ostatních studijních předmětů a v mezioborovém dialogu.
     
Takovým způsobem může křesťanské poselství vnést světlo do vzniku světa a lidského života, do smyslu dějin, do základů etiky, do hodnoty krásy, do nezbytného a plodného dialogu mezi náboženstvími a rozumem, do povinnosti přispívat svou prací ke zlepšení společnosti, do mírových a spravedlivých vztahů mezi lidmi a národy, do významu sexuality a lásky, do úlohy rodiny... Tak může výlučně náboženská výchova poskytnout prvky, které posílí, rozvinou a doplní celek výchovné činnosti škol.

Katechismus katolické církve jako podklad pro křesťanskou výchovu


Co se týče výchovy ve víře, zvláště u dětí a mladých je třeba věnovat pozornost  liturgicko-svátostné formaci, biblické formaci a všem ostatním aspektům, které zahrnují křesťanskou víru. Obecný rámec pro tuto pedagogickou výchovu ve víře tvoří Katechismus katolické církve. "Katechismus katolické církve nám byl předán jako nástroj s dvojím účinkem: obsahuje základní pojmy víry a zároveň navrhuje pedagogický postup, s jakým mají být tyto pojmy předávány" (Pracovní dokument pro Synodu o nové evangelizaci, č. 101). Tímto "pedagogickým postupem" se myslí způsob, jak sjednotit život a nauku, pravdu a lásku, a vyznávání pravd víry s životem skutků, které odpovídají víře. Jednoduše řečeno jde o to formovat jak rozum, tak srdce křesťana a následně pečovat o jeho trvalou formaci.

Jak řekl kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup Buenos Aires, dnešní papež František, vychovávat znamená vést k harmonii, na základě hranic a na naději v horizonty, "umět zpracovat srdce mladých lidí tak, aby žili ve svobodě, daleko od všech zotročujících a utlačujících rozhodnutí, která svobodu berou ", jako jsou např. drogy a alkohol (Homilie při mši za výchovu, 18. 4. 2012).

Média mají sdělovat pravdu, dobro a krásu


Co se týče sdělovacích prostředků, II. vatikánský koncil na ně pohlíží především positivně, jako na výsledek pokroku a techniky sloužící lidstvu (Srov. Dekret Inter mirifica); také je považuje za možné prvořadé iniciátory toho, čemu se později začalo říkat civilizace lásky.

Rychlé pokroky v komunikační technologii a zamýšlení se nad komunikační činností posloužilo k lepšímu přispění těchto médií k šíření zdravé antropologie ve službě evangeliu. Ba co víc: "všichni jsme povoláni sdílet nikoli sami sebe, ale tuto existenciální triádu, která je tvořena pravdou, dobrotou a krásou" (papež František, Setkání s novináři, 16. 3. 2013). 

I dnes, internet a sociální sítě, pokud se používají správně (s ohledem a s citem, který stojí nad pouhou touhou po popularitě a dává prostor skutečnému svědectví pravdy a úcty, víře a křesťanskému životu, atd.), mohou přispívat ke skutečné komunikaci mezi lidmi, k rozvoji křesťanské víry a v posledku k šíření Boží lásky  ve světě a důležitosti náboženství pro veřejnou a společenskou debatu.
Mohou se jistě obrátit proti člověku a proti víře v té míře, v jaké budou popírat pravdu, dobro a krásu.
Prostřednictvím nových technologií lze podporovat jednotu věřících ve světě, sdílet duchovní a liturgické prostředky, podporovat modlitbu, zamýšlení se nad vírou - osobně či prostřednictvím setkání - a především "aktivní lásku" (srov. 1 Kor 13, 1) (srov. Benedikt XVI. Poselství Světovému dni sdělovacích prostředků 2013: "Sociální sítě: nositelé pravdy a víry; nové prostory pro evangelizaci", 24. 1. 2013).

Tímto způsobem může komunikace přispět k tomu, aby křesťané byli "živými obrazy či poselstvím" i v dnešní kultuře obrazu.