úterý 30. dubna 2013

Vzdát se model


 


N. Poussin, Klanění se zlatému teleti (1633)
[srov. Ex. 32, 15-24, 3034; Sal. 105]
National Gallery, Londres

Papež František sloužil 14. dubna  mši svatou v bazilice sv. Pavla za hradbami. U hrobu sv. Pavla se chtěl zamyslet nad třemi slovy: zvěstovat, vydávat svědectví, klanět se. Nejprve vyzval k položení otázky: "Dokážeme vnášet Slovo Boží do našeho okolí? Umíme mluvit o Kristu a o tom, co pro nás znamená, v rodině a s těmi, kteří jsou součástí našeho každodenního života? " Následně papež vysvětlil, jak "se víra rodí z naslouchání a posiluje zvěstováním". 
  

Zvěstování vyžaduje na prvním místě vnitřní soudržnost


Svědectví víry má samozřejmě mnoho podob, jako velký obraz s množstvím barev a odstínů, říká František. Papež se zmínil o "skrytém svědectví těch, kdo svou víru žijí s prostotou v běžných rodinných, pracovních a přátelských vztazích"; navíc existuje svědectví mučedníků (slovo mučedník znamená právě "svědek"), označené cenou krve. Na prvním místě zvěstování. Neskládá se jen ze slov, ale uskutečňuje se především  svědectvím života, "odevzdáním sebe sama, bezvýhradně, nezištně a někdy dokonce i za cenu vlastního života", jak řekl Ježíš Petrovi (srov. Jan 21, 18).
       
A papež se nás znovu ptá: "Jak svou vírou vydávám o Kristu svědectví já? Mám odvahu  -jako Petr a ostatní apoštolové - smýšlet, rozhodovat se a žít jako křesťan, který poslouchá Boha?"
            
V každém případě však Ježíšovo evangelium nelze hlásat  bez konkrétního svědectví vlastního života. Kdo nás poslouchá a vidí, má v našich skutcích vidět to samé, co slyší z našich úst a chválit Boha". Říkal to i sv. František z Assisi a papež František jasně říká: "Rozpor u věřících a pastýřů v tom, co říkají a dělají, mezi jejich slovem a způsobem života podrývá důvěryhodnost církve".


Klanět se Kristu, vzdát se model


Zvěstování a svědectví. To, pokračuje papež František, je možné jen tehdy, pokud přijmeme Ježíše Krista, pokud jsme s ním, modlíme se k němu a klaníme se mu (srov. Jan 21, 12; Ap 5, 11-14). Proto se papež opět ptá: "Klaníme se ty a já Pánu? Obracíme se na Boha jen proto, abychom o něco prosili a děkovali, nebo i proto, abychom se mu klaněli? Co však znamená klanět se Bohu? Jde o to, říká papež, zastavit se a hovořit s Bohem, aby mohla jeho přítomnost osvětlovat, určovat a oživovat celý náš život.
      
Svatý otec nás opět vyzývá k tomu, abychom se sami sebe upřímně zeptali: "Pomyslel jsem někdy na to, jakou skrytou modlu mám ve svém životě, kvůli níž se neklaním Pánu?"; neboť "klanět se znamená vzdát se svých model, i těch nejskrytějších a zvolit si Pána za střed a hlavní cestu našeho života".    


Minulý měsíc, ve farnosti sv. Anny, dal papež František některým z těchto model jméno: nedostatek milosrdenství, domnívat se, že omluvit by se měli pouze ti druzí a ne my. "Jsme takoví, že na jednu stranu sice chceme slyšet Ježíše, ale na druhou stranu někdy rádi ubližujeme druhým a odsuzujeme je". Považujeme se za spravedlivé, zatímco ve skutečnosti jsme spíše farizei (srov. Jan 8, 4-5; Mk 2, 16; Lk 18, 11s.) (srov. homilie, 17. 3. 2013).

      
Papež má velkou pravdu a skutečně by bylo velmi dobré vzdát se našich model, počínaje tou, které se tak často "klaníme": sebou  samými.